Zlaté mince, kterými se mohla chlubit jen významná obchodní města, se používaly především pro větší transakce v mezinárodním obchodu. V zemích Koruny české začal zlatý florén razit král Jan Lucemburský, Praha se tak stala prvním městem na sever od Alp, kde zlatá mince vznikala. Florén získal pojmenování dle své předlohy z italské Florencie. Postupně se pro ni vžil název dukát na základě latinského opisu „Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus“ neboli „Tobě, Kriste budiž dáno toto vévodství, kterému vládneš“.
Florény se podobaly svému italskému vzoru, k Janu Křtiteli a lilii přibyl český lev a jméno Jana Lucemburského s titulem.
Dukáty svoji původní italskou předlohu opustily za Karla IV. Ten nejprve razil dukáty královské a poté, kdy se stal roku 1355 císařem, tak i císařské. Dukáty patří k prvním ražbám, které nesly na líci poprsí panovníka, tedy Karlovu podobiznu. Vůbec poprvé se tak ve střední Evropě objevila původní portrétní mince. Na rubu je pak vyobrazen český lev. Královské a císařské dukáty se od sebe liší jen korunou.
Ačkoli byly florény, později dukáty, raženy kvůli malému množství zlata v jílovských a kašperských nalezištích spíše v menším množství, staly se za vlády Lucemburků pevnou součástí českého měnového systému. Dobře posloužily Janu Lucemburskému jako opora jeho skvělé evropské diplomacie. Také Karel IV. využíval dobré pověsti a síly zlatého dukátu pro stabilizaci hospodářství.
Nové dukáty se přestaly razit za husitských válek, v Českém království je obnovili až Jagellonci. Díky kontrolovanému množství zlata zůstávaly dukáty spolehlivou měnou i staletí po Lucemburcích.
Infolinka:
226 523 096
