CESTA KE SVOBODĚ
Prakticky ihned po obsazení okleštěného Československa německými vojsky v březnu 1939 se začal formovat odboj proti okupantům. Tradičně se rozděluje na domácí a zahraniční.
Organizace národního odboje se podílely na prvním výrazném protestu proti okupaci německými vojsky, kterým byla demonstrace 28. října 1939. Vedle odporu polského lidu se stala nejmasovějším protinacistickým činem v tehdejší Evropě. Na Václavském náměstí v Praze se sešlo 50–80 000 lidí, aby vyjádřili svůj nesouhlas s německou okupací. Při potlačení akce byl smrtelně zraněn student Jan Opletal. Jeho pohřeb se proměnil v další mohutnou protiněmeckou manifestaci, na což nacisté 17. listopadu 1939 reagovali uzavřením českých vysokých škol. O možnost studovat tak přišlo 15 172 studentů a bez práce se ocitlo 513 profesorů, 475 docentů a 345 dalších pedagogů. O dva roky později bylo toto datum vyhlášeno Mezinárodním dnem studentstva.
Mnoha statečným československým občanům se podařilo před nacisty uprchnout do
zahraničí. Tam postupně vstupovali do vojenských jednotek s rozhodnutím zapojit se do války proti Němcům přímo na bojišti. Jedním z nich bylo to vzdušné, kdy českoslovenští letci bojovali v řadách britského Královského letectva. Československé perutě se vyznamenaly v bitvě o Británii, během které se jim společně s dalšími piloty povedlo zabránit Německu v získání vzdušné převahy nad kanálem La Manche. Mezi Čechoslováky v Královském letectvu bychom našli několik leteckých es a také jediného Čechoslováka, který získal hodnost leteckého maršála RAF, generála Karla Janouška.
Součástí britské armády byl i prapor složený z Čechů a Slováků, který se podílel na obraně severoafrického přístavu Tobruk, jenž dlouhé měsíce obléhala německo-italská vojska. „Pouštní krysy“, jak se obráncům Tobruku přezdívalo, museli obstát v drsných klimatických podmínkách a pod neustálým tlakem obléhatelů. V bojích o Tobruk padlo celkem čtrnáct československých vojáků a několik desítek jich bylo zraněno. I přes tyto ztráty udržel československý prapor pod vedením armádního generála Karla Klapálka strategicky důležitý přístav nedobytý a první válečná vítězství v Africe ukázala, že Němci nejsou neporazitelní.
Vojenské exilové velení v Londýně přišlo v roce 1942 se smělým plánem. Z Británie do protektorátu byl vyslán jeden z mnoha výsadků, pojmenovaný Anthropoid. Jeho členové měli za úkol zlikvidovat zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který prostřednictvím teroru a drakonických opatření zcela zdecimoval domácí odboj. Parašutistům Jozefu Gabčíkovi a
Janu Kubišovi se to podařilo, byť za to zaplatili vlastními životy. Jednalo se o akt odboje, který měl velký ohlas i za hranicemi a ukázal, že se Čechoslováci nesmířili s nacistickou okupací.
K velké odbojové akci se v pozdějších letech války schylovalo na Slovensku. To už se situace na evropských bojištích obracela ve prospěch Spojenců a Sovětského svazu. Došlo ke sjednocení odbojových skupin a nově vzniklá Slovenská národní rada začala od jara 1944 připravovat povstání. Proněmecký Slovenský stát ale povolal na pomoc německé jednotky, které Slovenské národní povstání tvrdě a krutě potlačily. Slováky nezachránila Rudá armáda, protože se nedokázala včas probojovat na slovenské území. I přes svůj neúspěch slovenské národní povstání patří k největším ozbrojeným vystoupením proti nacismu v Evropě.
Národní povstání bylo úspěšnější až na začátku května 1945, na samém konci války. Květnové povstání
českého lidu proti německé okupaci začalo na Moravě, kterou spojenecká vojska osvobodila nejdříve. Postupně se přelévalo do dalších míst. Někde okupační vojska, jejichž cílem bylo odejít do západního zajetí, odevzdala zbraně, jinde se tvrdě bojovalo. Zejména jednotky SS vynikaly fanatickým odporem a krutostí, kdy si frustraci vybíjely na civilním obyvatelstvu. Bylo to v situaci, kdy Rudá armáda již dobyla Berlín a jedním z mála neosvobozených míst zůstávalo území protektorátu. Na území mimo Prahu zahynulo přibližně osm tisíc občanů, přičemž v počtu obětí jsou zahrnuti jak lidé, kteří bojovali proti okupantům, tak i nacisty povraždění civilisté. Dne 5. května začalo povstání v Praze, kde se sváděly nejurputnější boje, při kterých padly téměř čtyři tisíce lidí. Po dvou dnech bylo uzavřeno příměří a německá vojska odtáhla za Prahy. První sovětské tanky vjely do Prahy 9. května. Osvobození Československa bylo dokonáno.
Klikněte na obrázek a prohlédněte si všechny detaily výroční ražby Osvobození Československa – 80 let.