„V inspirativní době první republiky spatřujeme cenné poučení pro dnešní generace. Touha po svobodě a demokracii je vždy aktuální a měla by být neustále posilována,“ říká Libor Veselý, ředitel společnosti Moje mincovna CZ, když zdůrazňuje hodnoty, které lze přenést z meziválečného období do současnosti.
Život a osobnost T. G. Masaryka
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně do skromných poměrů. Přesto získal vynikající vzdělání: studoval na gymnáziu v Brně a poté na univerzitě ve Vídni, kde se zabýval filozofií a sociologií. Po seznámení s Američankou Charlottou Garrigue si osvojil idealistické a demokratické principy, které se staly základem jeho politického myšlení.
Jako profesor na pražské univerzitě vystupoval proti rigidním poměrům v rakousko-uherské monarchii. V Říšské radě reprezentoval tzv. realistický směr české politiky. Byl nejen myslitelem, ale také praktickým politikem, který před první světovou válkou a zejména během ní usiloval o samostatný stát Čechů a Slováků. Po vypuknutí války roku 1914 odešel do exilu, kde vedl zahraniční odboj.
Spolupráce s Benešem a Štefánikem
K Masarykovi se přidali Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik, později označovaní za „otce zakladatele“ Československa. Beneš se jako schopný diplomat soustředil na vyjednávání s dohodovými mocnostmi a řešení nedůvěry některých zemí k nově vznikajícími státu. Milan Rastislav Štefánik, slovenský astronom a generál francouzské armády, byl klíčovým spojovníkem s Francií a velkým organizátorem československých legií v zahraničí.
Jedním z nejdůležitějších dokumentů, které tito tři předložili světu, byla Washingtonská deklarace z 18. října 1918. Nastínila nárok Čechů a Slováků na nezávislost na habsburské monarchii a přitáhla pozornost Spojených států i evropských mocností k československé otázce.
Vznik samostatného Československa
Rozhodující den nastal 28. října 1918, kdy v Praze zástupci Národního výboru československého vyhlásili samostatný stát. O dva dny později se k nové republice připojila i Slovenská národní rada v Martině. Tím vznikl mnohonárodnostní stát, který se skládal z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a později Podkarpatské Rusi.
T. G. Masaryk byl 14. listopadu 1918 jmenován prozatímním prezidentem a při svém návratu z exilu byl vítán s obrovským nadšením. Země potřebovala novou ústavu, hranice a funkční vládu. První československou vládu vedl Karel Kramář, zatímco Alois Rašín, zaujal post ministra financí a připravil zásadní hospodářské reformy.
Formování vlády a základní zákony
Základem nové parlamentní demokracie byla Prozatímní ústava (listopad 1918), kterou poté nahradila řádná Ústava (Ústavní listina) z 29. února 1920. Ustavil se tak parlamentní systém, kde měl prezident autoritu, avšak ústava mu stanovila omezené pravomoci. Národní shromáždění, jež sestávalo z volené Poslanecké sněmovny a Senátu, zaručovalo princip dělby moci.
Soužití pestré směsice národů (Němci, Maďaři, Poláci, Ukrajinci) vedlo k řadě jednání o politických a kulturních právech. Přesto se v meziválečném období podařilo udržet demokratické principy v době, kdy většina okolních států byla ohrožena totalitními ideologiemi.
Měnová reforma a zavedení československé koruny
Jedním z nejvýznamnějších kroků nového státu byla měnová reforma pod vedením Aloise Rašína. Kolkování původních rakousko-uherských bankovek umožnilo zavedení československé koruny v roce 1919 a vedlo k finanční stabilitě země. Významnou roli hrálo i to, že české země zdědily rozsáhlou průmyslovou infrastrukturu; vedle strojírenství se dařilo sklářství, textilnímu či automobilovému průmyslu.
Rozvoj hospodářství
Československo tvořilo průmyslově vyspělý region Čech, Moravy a Slezska, zatímco Slovensko a Podkarpatská Rus byly převážně zemědělské. Vláda podporovala elektrifikaci, budování železniční sítě a vznik nových továren. Dvacátá léta se nesla v duchu ekonomického růstu i rozšiřování exportních trhů.
„Udržení stabilní ekonomiky vedle podpory sociální odpovědnosti bylo velkou výzvou už tehdy. Totéž platí i pro nás dnes, chceme-li firmu a společnost rozvíjet dlouhodobě,“ dodává Luboš Krčil, ředitel společnosti Bohemia mincovna, když srovnává tehdejší a současné nároky na hospodářskou politiku.
Koncem 20. let zasáhla republiku světová hospodářská krize, což zvýšilo nezaměstnanost. Přesto si Československo vedlo lépe než některé sousední státy, a to díky průmyslové diverzifikaci a opatrné fiskální politice.
Budování státních institucí: Československá pošta
Československá pošta se stala klíčovým prvkem komunikační infrastruktury. Vznikla z bývalé císařské a královské pošty a rychle sjednocovala poštovní služby na celém území státu. Vydávání československých známek a nastavení jednotných poštovních sazeb mělo i symbolický význam: podtrhovalo svébytnost nové republiky a přispívalo k vytváření společné identity.
Kulturní a společenský rozmach
Vedle hospodářských a institucionálních reforem se první republika vyznačovala rozvojem kultury, školství a vědy. Praha se stala jedním z hlavních center evropské intelektuální scény. Spisovatelé jako Karel Čapek, Jaroslav Hašek a Vladislav Vančura svými díly obohacovali českou literaturu a výrazně formovali její vývoj. Výtvarníci a architekti prosazovali moderní umělecké směry, včetně kubismu, funkcionalismu a surrealismu. V roce 1919 vznikla Masarykova univerzita v Brně, dokládající důraz na vzdělání a vědu.
„Právě úcta ke vzdělanosti a podpora výzkumu jsou pro nás inspirací i dnes. Růst firem i celé společnosti se vždy opírá o lidský potenciál a svobodu myšlení,“ dodává Luboš Krčil, ředitel společnosti Bohemia mincovna, který oceňuje vzdělanost jako trvalou hodnotu přenositelnou z prvorepublikové epochy do současnosti.
Masarykův důraz na pravdu a humanismus ovlivnil i společenské klima: ženy získaly volební právo, utužovalo se sociální zabezpečení. Přesto se stát nevyhnul ekonomickým potížím a národnostním sporům, zejména v pohraničí.
Politická situace a předzvěst krize
T. G. Masaryk byl prezidentem až do roku 1935, kdy abdikoval ze zdravotních důvodů. Jeho nástupcem se stal Edvard Beneš, který čelil růstu nacistické moci v Německu. Sudetští Němci se cítili přehlíženi, což Hitlerova propaganda využívala k oslabení republiky. Mnichovská dohoda (1938) znamenala ztrátu pohraničí a faktický rozpad státu. Tím se „zlatá éra“ ocitla u svého dramatického konce.
Zlatá éra Masarykovy republiky se dodnes těší uznání jako období, v němž se silné demokratické instituce, hospodářský vzestup a kulturní rozkvět spojily ve funkční celek, přestože čelily mnoha vnitřním i vnějším výzvám. Odkaz tohoto období a jeho zakladatelů je stále živý a inspiruje i současné generace k ochraně hodnot svobody a demokracie.
Oficiální výroční ražbu Tomáš Garrigue Masaryk 175 let získáte ZDARMA, pouze za poštovné a balné ve výši 99 Kč, exkluzivně prostřednictvím společnosti Moje mincovna CZ, výhradního distributora Bohemia mincovny v České republice zde nebo na telefonním čísle 226 522 555.