Největší vlna pátrání po žlutém kovu přišla ve Spojených státech Amerických v průběhu 19. století, kdy byly objevovány jednotlivé zlatonosné oblasti, do nichž se houfně sjížděli zlatokopové. Právě tento jev býval nazýván „zlatá horečka“, rozhodně s sebou však nenesl jen snadné a rychlé zbohatnutí. Naopak, bohatství se dočkalo jen několik šťastlivců, ostatní se často vraceli ještě chudší, než vyrazili, pokud tedy vůbec dřinu v drsné divočině přežili.
První z amerických zlatých horeček devatenáctého století nastala v Severní Karolíně v roce 1803. Velký význam pro rozvoj Kalifornie měla zdejší zlatá horečka v roce 1848, díky níž se San Francisco přeměnilo z malé osady se dvěma sty obyvateli na velkoměsto. Kalifornská zlatá horečka přivedla do této oblasti kolem tří set tisíc zlatokopů, kterým se během pěti let podařilo vytěžit až 370 tun zlata. Zpočátku bylo cenného kovu tolik, že se jeho hrudky daly sbírat přímo ze země, později došlo na rýžování z řek a potoků a časem se do těžby zapojily velké firmy se složitější technikou. Následovala takzvaná „sobí zlatá horečka“ v kanadské provincii Britská Kolumbie v roce 1861 a především nejrozsáhlejší zlatá horečka na Klondiku.
Honba za zlatem v odlehlých pustinách na řece Klondike, přítoku Yukonu ve stejnojmenném kanadském teritoriu, vypukla 16. srpna 1896. Štěstí se tehdy usmálo na kalifornského rodáka George Carmacka, který zlatý nuget uviděl v potoce Rabbit Creek, později přejmenovaném na Bonanza Creek – tedy Zlatonosný potok. Prvním nálezem jeho úspěchy neskončily, záhy v potoce objevil další zlaté částečky.
V té době se zlato na Klondiku těžilo rýžováním, kdy se postupně lehčí částice odplaví a těžké zlaté kousky zůstanou u dna. Zlato ukryté v nánosech písku a štěrku v korytě řeky se oddělovalo buďto ručně pomocí kroužení pánví, nebo ve velkých otevřených bednách opatřených na dně příčkami.
Zpráva o bohatých nálezech se začala postupně šířit, přesto se do amerických měst vzhledem k odlehlosti kanadské divočiny dostala až za několik měsíců. V zemi zasažené ekonomickou krizí a velikou nezaměstnaností však způsobila obrovský rozruch. Mnozí měli pocit, že už nemají co ztratit, nebo jen chtěli rychle přijít k penězům.
A tak se do pustin nedaleko dnešního města Dawson City v letech 1896 až 1899 vydalo více než sto tisíc profesionálních i amatérských hledačů z celé Ameriky. Většina z nich dorazila do přístavů Dyea a Skagway na jihovýchodě Aljašky, odkud museli podniknout dlouhou a náročnou cestu přes Chilkoot nebo White Pass. Vyhráno ale neměl ani ten, kdo tuto strastiplnou trasu zdolal, většina zlatonosných míst už totiž byla zabraná. Těžba navíc byla ve zdejším podnebí náročná, a tak mnozí svůj pozemek raději brzy prodali velkým společnostem. Mezi neúspěšnými zlatokopy byl i sotva dvacetiletý mladík Jack London, díky jehož literární dráze se později stal Klondike synonymem dobrodružství. Také Češi zde měli svého zástupce, dobrodruha Eskymo Welzla.
Honba za zlatem na Klondiku skončila v roce 1899, když bylo u aljašského města Nome objeveno nové ložisko. Přesto se v okolí Dawson City těží dodnes, v oblasti se nachází 200 menších zlatých dolů a bylo zde již získáno přes 500 000 kilogramů zlata.
O dobrodružné cestě za bohatstvím se dozvíte také v oficiální kolekci Nejslavnější americké čtvrtdolary. Tento nejúspěšnější numismatický program v historii vás provede fascinujícími dějinami, přírodními krásami a bohatstvím Spojených států amerických. Každá mince této unikátní série zušlechtěná ryzím zlatem představuje jeden federální stát s jeho charakteristickými symboly a jedinečným příběhem.
.png)