Skončil tak projekt společného státu Čechů a Slováků, který prosazoval především T. G. Masaryk. Impulsem pro vznik samostatných republik se stala sametová revoluce v roce 1989. Politické uvolnění přineslo národnostní spory. Ilustrací může být takzvaná pomlčková válka z roku 1990, kdy se vedly emocionální hádky o podobu nového názvu republiky.
Na Slovensku tendence k samostatnému státu nadále sílily. Rozdělení Československa podporovaly všechny významné slovenské politické strany. Prvním opravdu zlomovým momentem bylo neschválení dohody z Milov Slovenskou národní radou v únoru 1992, čímž zkrachovaly skoro dva roky trvající rozhovory o státoprávním uspořádaní.
Vše dovršily parlamentní volby v červnu 1992. Na Slovensku zvítězilo HZDS Vladimíra Mečiara, v Česku pak ODS Václava Klause, v jednom státě dvě prakticky neslučitelné politické strany. To už bylo jasné, že rozdělení je nevyhnutelné. Mečiar s Klausem se hned po volbách sešli a domluvili se na konci federace. Dne 17. července 1992 Slovenská národní rada přijala a vyhlásila deklaraci, která vyslovila požadavek samostatnosti Slovenska. Tři dny nato odstoupil prezident Václav Havel a federace zůstala bez prezidenta. Dne 26. srpna se sešli Václav Klaus a Vladimír Mečiar na jednání ve slavné brněnské vile Tugendhat, kde po několikahodinovém rozhovoru podepsali dohodu o rozdělení státu. Následovaly další normy a zákony, které rozdělovaly majetek, závazky a kompetence. Češi i Slováci následně přijali každý svou vlastní novou ústavu.
Od 1. ledna 1993 tak existují dvě samostatné republiky, přičemž v Česku se toto datum slaví jako Den obnovy samostatného českého státu.
Pokračování článku
Oslavte 30. výročí existence samostatné České republiky oficiální cihličkou z ryzího stříbra s 50% cenovým zvýhodněním.
Prvních 100 zájemců navíc obdrží DÁREK v podobě originálního exempláře první poštovní známky nově vzniklého státu.